Malá poznámka k evropské kulturní frontě

Co vše lze uschovat pod pláštíkem umění. Zdá se, že zde ještě zdaleka nebylo vyřčeno poslední slovo.

     Představte si, že u příležitosti zbourání prasečáku v Letech bych se rozhodl v areálu bývalého pracovního a sběrného tábora uspořádat veliký festival písní, na němž by se prezentovali umělci a díla oslavující (a oslovující) romské etnikum zhruba tímto způsobem:
Mrtvola cigána plave po vodě,
mrtvola cigána plave po vodě,
mrtvola cigána plave po vodě
a to patří k přírodě.

nebo:

     Myslím, že poměrně rychle by se zvedla mediální bouře, odsuzující můj rasistický počin (následovaná možná i zásahem orgánů činných v trestním řízení). Ale představme si, že bych měl takovou svobodu slova a projevu, která by mi realizaci festivalu umožnila. Přesto soudný člověk cítí, že takové místo není pro podobnou akci to pravé ořechové. A ač má prý umění záměrně provokovat ba až protestovat proti světu, v němž se vše zneužívá k rozdmýchávání nenávisti jedněch proti druhým (to nejsou má slova, ale slova monsignore Halíka), je někdy dobré být krapet konzervativní a ten svět neprovokovat příliš.

     V pařížském klubu Bataclan v listopadu 2015 zahynulo 90 lidí při teroristickém útoku. Letos 19. a 20 října má v tomto klubu vystoupit francouzský rapper s alžírskými kořeny. Gró jeho tvorby tvoří islám, životní podmínky muslimů ve Francii, útlak vyznavačů islámu nebo nespravedlivé předsudky lidí vůči muslimům. Umělec si na pomoc bere texty, ve kterých volá po "ukřižování nevěřících jako na Golgotě", texty, které již nelze označit toliko za nesnášenlivé, ale přímo nenávistné. (Rapperovy nenávistné texty odmítla i poslankyně za vládní stranu Vpřed Aurore Bergé. „Jsou to výzvy k vraždě, nic víc, nic míň.“) Ten se ovšem brání: „Text je třeba hodnotit jako rapovou píseň, ne jako islamistický pamflet.“

     Inu, někdy stačí, aby umělec chodil vyzdoben symbolem, který nosili např. středověcí piráti, dnes např. motorkářský klub a nebo také soudruzi z nacistické divize a již tím neprotestuje proti světu, "v němž se rozdmýchává nenávist jedněch proti druhým", nýbrž se sám stává poslem nenávisti. A nebo ani to není třeba, stačí být odpůrcem s nepohodlným názorem na to, aby vám byla zrušena beseda nad knihou. A jindy zase ukradnete a rozstříháte vlajku, nebo si ji vyjmete z nejroztodivnějších tělních otvorů a jste za progresivního umělce, bojujícího za nový, správný svět.

     Ztrácíte se v tom? Pak jste patrně kulturní barbar, vesničan nevalného vzdělání, který nechápe, kdy jde o propagaci nebezpečných nebo škodlivých názorů a kdy za kulturní boj o lepší svět. A musíme si to nechat opakovaně vysvětlovat těmi, co tohle chápou a rozumí tomu, protože mají ten jediný správný náhled na svět, který nám, lůze, zjevně chybí...
Ve snaze pomoci vám v rozpoznávání toho, co je dnes v kultuře správné a co již ne, vám zde nabídnu takovou jednoduchou pomůcku - vtip:

Volá chlapeček v New Yorku do rádia: "Nemám rád lidi jiné rasy, jsem rasista?"
Moderátor mu odpovídá: "No, asi takhle: jestli jsi Žid, tak jsi ortodoxní, jestli jsi muslim, tak jsi fundamentalista, jestli jsi Japonec, tak jsi hrdý nacionalista, jestli jsi černoch, tak jsi nevinná oběť pozůstatků otrokářského systému. Ale jestli jsi běloch, tak to jsi opravdu rasista."